Hello November

Říjen utekl jako voda. Pro mě byl říjen 2015 ve znamení pokusu u nástup do práce, ale po týdnu jsem to vzdala. Nějak jsme se na pohovoru špatně pochopili ohledně mých představ a možností a tak se z aktivity na kterou jsem se opravdu těšila, po pár dnech stal nepříjemný stres. Do konce měsíce jsem se z toho oklepávala. Venku bylo opravdu krásně, tak to šlo rychle. A teď si sakra uvědomuju a vážím toho, že můžu být doma. Pracovat, můžeme si dovolit různé věci hned, ale nemáme na sebe čas. Jenže toho společného času si teď vážím mnohem víc.

Na listopad se moc těším. Prostě tak, jedu na té poučené vlně a těším se pokorně, jak se venku bude nenápadně blížit zima a všude okolo adventní čas. Na to jak si budeme povídat s Elí o tomhle čase a jak to bude zase úplně jiné než před rokem. Jak budeme po večerech s Kubou probírat seznamy aktivit a nákupů… V téhle době jsou ty provozní debaty tak nějak snesitelné, možná dokonce příjemné.

V prvním týdnu jsem se snažila vytvořit přibližný program rodinných aktivit až do Vánoc, chybí mi ten poslední týden roku. O prvním víkendu jsme si všichni tři užili příjemné aktivity při příležitosti Kubovo narozenin. Bohužel, Eliška to odnesla na zdraví. Přecenila jsem její jinak supertuhý kořínek a poslala jí s babičkou Símou oslavovat šedesátiny další tetky z příbuzenstva. Akce by bejvala byla dokonalá (sobotní pohoda, hafo dětí, zábava, tělocvična - takže žádný stres že by děti něco zničily zatímco střílely na branky a do košů a lítaly po žebřinách a klouzaly po lavičkách dolů), jenže Eli ten den měla ještě odpočívat po středeční problité noci. V neděli jí teplota znovu vyskočila na 38 a v pondělí jsme po CRP testu u doktorky měly jasno. MUDra vlastně antibiotika nejdřív neplánovala, ale po tom testu nebylo o čem diskutovat. Tak je máme, jsou stejně hnusný jako minule, ale nějaký litování nemá smysl. Listopad si užijeme i tak.

Kubovo narozky jsou pro mě důležité. Myslela jsem si před časem, že letos z toho bude nějaká opravdu významná událost, odpolední párty, kde se sejdou jak rodina tak přátelé, skoro jako pidi svatba. No když má těch 33! Jenže Kuba měl představu úplně jinou (to respektuju) a rodina není schopna nebo ochotna (to neřeším) kuli němu najít datum, který by se hodilo všem. Takže si užil velkou pánskou jízdu, kterou asi jentak nezapomene a já jsem nadšená, že to měl takový jaký to chtěl mít. S rodinou svojí a mojí z toho jsou dvě příjemné večeře ve skvělejch restauracích a dárky prostě přijdou postupně.

Listopad je kinoměsíc. Letos nás samozřejmě zajímá Bondovka Spectre. Před třemi lety jsme byli na půlnoční premiéře a teď je už týden v kinech a my jsme nervózní, že nevíme o čem ty lidi mluví! :-) Dál nás zaujalo nové zpracování života Steva Jobse. Prý má být údajně o moc lepší než ten poslední pokus s Ashtonem Kutcherem, na kterýho jsem zírala jako blázen, jak se naučil dokonce i tu Jobsovu prazvláštní chůzi. No a poslední Hunger Games… budou masakr. Mám přečtenou knihu a tak se na to ani moc netěším, ale vidět musím. S Eliškou jsme už zkoukly dvojku Hotelu Transylvánie, která se mi moc líbila a teď visí ve vzduchu Snoopy. Už jste to někdo viděli? Doporučíte? Budu ráda za názory, protože mě tenhle typ pohádek moc nebere, ale pro Elí bych to vytrpěla. 

Finále FedCupu s Ruskem, v Praze je věc, kterou dáme aspoň prostřednictvím televize. Je to o víkendu a být bezdětná, snažila bych se tam dostat, ale dítě mám a navíc tou dobou na antibiotikách. Ženskej tenis mě prostě baví, sleduju holky průběžně celej rok a veřejně se přiznávám k tomu, že bych ráda, kdyby se Eli tomuhle sportu jednou zkusila pověnovat. 

Od 4.listopadu v Abertu za nákupy sbíráme body na letošní pohádkovou nadílku DVD. Některé už máme doma, ale jiné ne a moc rádi je tímto způsobem pořídíme. POZOR, jen do 15.12.!!!

Movember neřeším. Kubovi to za ten měsíc opravdu nenaroste, zkoušel to loni, takže letos se rozhodl, že na to peče. Lidi okolo nás movember a jeho význam znají a chápou, takže necítíme potřebu na něj nějak extra upozorňovat. Navíc nejsme nijak vlivní (zatím :-)) abychom zrovna my udělali nějakou mega osvětu mezi lidmi, které neznáme osobně. Takže žádnou výzvu z mé strany v této věci nečekejte. Jinak tomu samozřejmě fandím, ale tak nějak, všeho s mírou. 

 
Naproti tomu věc, kterou nyní hrotím je můj pitný režim. Opravdu jsem se kousla a snažím se, úplně náhodou právě od prvního. Častokrát necelý litr tekutin, jiných než kafe, za celý den nebylo nadále kompatibilní s životním tempem dle mých představ. Zdraví mám jenom jedno a od začátku roku jsem udělala několik malých pokroků a cítím se celkově líp, takže tohle je další stupínek na cestě. Tady vidíte jak to zatím vedu...

A vedle pití vody se budu snažit 2-3x týdně zajít do fitka. V půlce prosince jedeme na pár dní lyžovat do Alp a já mám opravdu staženou prdel strachy, že po prvním půlni budu nepoužitelná. V neděli jsem zašla na HEAT a lekci jsem s úsměvem opravdu nedošla. Fyzička tam není, výdrž taky ne a svaly už vůbec. S tím musím zatočit. A tak zjišťuju, že strach je docela slušnej motivátor! :-D

Na přelomu října a listopadu se tradičně hlasuje o Blogerky roku. Loni jsem akci zaznamenala poprvé, letos už jsem zkušeně byla aktivní dokonce ve vícero kategoriích a to jak v základním rozstřelu, tak ve finále. Přijde mi, že bloguje opravdu hodně holek a přijde mi, že některé by se vlezly do vícero kategorií. A tak mě děsně mrzí, že zatím chybí kategorie “rodina a mateřství”. Nicméně za ten rok, co jsem poznala tenhle krásnej feminní blázinec, jsem si našla své oblíbenkyně a pravidelně je čtu a sleduju na instagramu.

A jako poslední chci na nás píchnout, že uvažujeme, že vymalujeme obývák. Od začátku roku jsme doma předělali jenom dva úložné kumbály (což byla opravdu brutální práce, protože byly zanesené bez přehánění třicetiletým bordelem) a je mi líto, že nemáme něco krásně nového i někde na očích. V plánu byla původně kuchyň, ale pak se podělalo auto a už tak nějak nezbylo bezpečně dost prostředků. Já nejsem člověk, co by dělal cokoliv polovičatě. Prostě bych nepřežila mít krásnou novou superlinku na křivé staré podlaze. Tak jsme kuchyň odložili a chcem alespoň vymalovat. Přijde mi to nejefektnější. Jenže jestli to zrealizujem, to je věc druhá. Máme na to jedinej termín a když to nevyjde, už to letos nevyjde. O to víc bych koncem měsíce zatlačila ohledně bytové výzdoby v předvánočním čase.

Teď jsem si vzpomněla, v pátek 27.11. na Staromáku budou už rozsvěcet strom!! To teda bez nás, my si tam zajdem někdy jindy, ideálně nějaké všední dopoledne… 

Krásný listopad! 

Bára