Letní bomba akce na Grébovce

Na instagramu o sobě píšu, že jsem notorický plánovač. No, baví mě to. Hlavně, když se akce povedou. Spolužačka Vanda svolala maminy s dětma na jaře. Já teď na léto a rozkřikly jsme to i mezi holky z Áčka a Béčka. A takhle se nám to povedlo! 

Povedlo se to tak moc, že svolat děti na společnou fotku byla otázka snad desítky minut.

A děti se rozhodně nefotily dobrovolně. Hřiště je prostě hřiště. :)) 

Dětičky byly naprosto úchvatný, poprávu donekonečna obdivovaný. ♥ 

Maminy byly krásný, dojatý i akční.

Elí vyrazila v legínách, pak se převlíkla do kraťasů a skončila téměř nahatá. Ano zase fontána! :))

 

A tady jednou taky já (v kraťasech). A to nejstarší z naší úrody: čtyřleťandy a tříleťačka. :)

Moc se těším na podzimní sraz! :)

Holky veliký dík za dnešní den a za poskytnuté fotky! 

Bára

Nákupy Jaro 2015, I.díl

Jaro 2015 je tak nějak v tahu. U nás bylo z hlediska nové graderóby tradičně vydatné. První teplejší paprsky mě vždy naladí na vlnu "potřebuju něco novýho", kterou záhy přebije pocit, že Eli je po zimě úplně všechno malé, což je akutnější. Hlavně boty jsme si letos obě užily.

Boty jsou u nás téma. Já mám nohu velikou normálně. K tomu se letos přidal zádrhel. Najednou mi žádné loňské boty nebyly. Asi se mi rozpadla klenba. Nevím, nezkoumám, řeším. Takže kde prodávají střevíčky velikost 43? :) Vyřešila jsem to online, Crocsama. Hlavně ty sportovní baleríny jsou bomba. Hodí se ke všemu a na dovču jsem díky nim letos nevezla ani jednu ponožku. A mimo to jsem v Hervisu náhodou potkala kompromis mezi Converse a Nike keckou. Sloní velikost s žvýkačkově růžovou podrážkou. V akci. No nechaly byste je tam?!

Eli je celkově vyšší než vrstevníci a tak i nožku má nadrozměr (obojí má mít po kom). Kolem třetích narozenin jsem teda sháněla dvacetosmičky. A protože je to moje princezna, potřebuje kupu bot! Jako první jsem koupila plátěnky Befado. Překvapilo mě, že číslování je jiné než u bačkorek a 28 jí byly velké. Dále jsme na doporučení koupily v Hervisu Loap dírkované tenisky. Tenhle typ bot měla Eli už minulé léto a osvědčily se. H&M zlaté sandálky jsem prostě nutně potřebovala. Crocs sandálky jsem přihodila do košíku na poslední chvíli, když jsem objednávala své boty a jsem nadšená. Eli je chce nosit stále, hodí se jak na parádu, tak na těžkou práci na hřišti. A pantoflíky jsem vzala v Decathlonu, protože jsem si nebyla jistá, jak Crocsy budou zvládat u bazénu. Užila je taky, ačkoliv ta hadrová gumička po namočení vždy trochu povolila a padala jí z paty. Jsou jí ještě trochu větší, přesná velikost by držela.

Schválně, kdo uhádne, jaké barvy máme rády?! :))

Kuba si také udělal radost. Hned z kraje jara pořídil tyto New Balance. Má tu značku poprvé a je móc spokojenej.

A teď mi prosím poraďte. Dlouhodobě toužím po urban holinách. Kam chodíte na Hunterky a jaké jsou nej? Dál toužím po Chelsea botkách aka pérkách. Nejraděj bych ty potetované z reklamy na Jihlavanku!

Pro Elišku chci sehnat Pedipedky. Dík té své rozpadlé klenbě jsem teď nastudovala nemálo o opravdu zdravém obouvání a chci to zůročit. Jen jednu věc nevím, je teoreticky možné, cvičením, velikost nohy zase zmenšit? Díky za vaše tipy a rady!

Bára

První společná Desítka

Právě v těchto dnech, je to už 10 let, co jsem začala randit s Kubou. Ani jeden z nás neví přesné datum té první domluvené schůzky a tak naše výročí připadá na kterýkoliv příhodný den v druhé půlce června. 

Od seznámení do prvního rande tehdy utekl asi měsíc. Protože jsme od sebe byli dost daleko, prokecali jsme ho na icq. 

Už jen z toho faktu je jasný, že to bylo fakt dávno! :) 

Mě by tehdy nenapadlo, že už spolu zůstaneme. Ale doufala jsem! Jisté náznaky tam u nás obou byly hned od počátku...

Právě v tu dobu jsem totiž dočetla tuhle knihu, kterou jsem přijala za svou "bibli", za svůj návod na zvládnutí situace. Rozhodla jsem se, že už je čas na něco pořádnýho. Kamarádce jsem se tehdy svěřovala, že té knížce naprosto věřím, že trvalý úspěch spočívá v upřímnosti a přirozenosti už od začátku. A tak jsem mu to všechno hned nasypala. 

"Miluju cestování a velký rodinný auta a preferuju sport před uměním. Chci velkou svatbu, dvě děti a domek a psa." 

Nevím vlastně jak to tehdy bral, ale neutekl. Nadšeně se mnou probíral zejména auta a sport. Psa měl doma a jméno pro dcerunku předvybrané.

Několik týdnů poté, co jsme se začali vídat pravidelně, Kuba prý takhle jednou nad snídaní jakoby mimochodem rodičům sdělil, že na oběd přijede Barunka. Maminka se prý tehdy rozčilovala, ale utnul ji s tím, že tahle holka je už jeho poslední. Nevěsta. Mysleli si prý, že z něj ještě nevyprchal všechen alkohol z předchozí noci. :))

K našim začátkům se tradují i jiné vtipné historky. Kuba rád říká, že jsem ho definitivně sbalila na 12 kousků právě upečených muffinů s čokoládou. Sežral je tehdy s kamarády při grilovačce do pěti minut a já se s úsměvem mlčky odebrala upéct dalších 12. Tehdy se prý fakt zamiloval. 

A jak to bylo dál? Vybírám některé zajímavosti:

• Rozlámali jsme hotelovou postel.
• Procestovali jsme ČR v kamionu. Jednou jsem tam s ním i nocovala. A nic jsme nezničili.
• Otestovali jsme náš vztah ročním pobytem u protinožců. 
• Když tehdy nastupoval do letadla, bylo to jeho poprvé a dnes ten svět miluje a ví o něm víc než já.
• Štědré večery trávíme spolu už od druhého roku.
• Představila jsem mu svět pálkovacích sportů a inline bruslení.
• Splnil mi celoživotní sen "mít" psa. A taky "bráchu".
• Představil mi basketbalovou ligu zvanou prales a s basketovou rodinou mě od začátku každoročně bere na letní akci v Krkonoších.
• Představil mi českou hudbu. Navždycky mám jízdu vlakem za ním spojenou s UDG.
• Doprovodil mě na P!nk, já jeho na Metallicu. Sdílíme i filmový vkus.
• Když jsem dávala své tehdy šéfové, dnes kamarádce, Blance v Praze výpověď, okomentovala to legendární větou, že "Tohle musí skončit svatbou!".
• Po čtyřech letech jsem se rozhodla zjistit, jestli si mě teda vezme. Okamžitě souhlasil. 
• Zásnubní prstýnek nenosím. Už dvakrát mi z něj vypadl kamínek a potřetí to neriskuju.
• Kuba řekl doktorovi, který nám na jednom z brzkých ultrazvuků prorokoval kluka, že špatně vidí, že je to holčička! A nikdy o svém přesvědčení nezapochyboval. 
• Kuba byl samozřejmě u toho, když se narodila jeho vysněná, naše nádherná a báječná Eliška. Náš největší společný úspěch.

Za deset let, jsme se nestihli nudit. Cestovali jsme. Bydleli jsme na různých adresách. Udělali jsme kvanta společných rozhodnutí, dobrých i fatálních. Prožili jsme společně různé dobré i zlé časy. Ale nikdy jsme nepřestali jeden druhého podporovat a mířit společně dopředu a vzhůru. Náš vztah není žádná velká romantika, spíš zatracená jízda! Jsme prostě nohama na zemi a žijeme, jak nejlíp to zrovna jde. Teď a tady. Jenom nepřestáváme snít.
Tak na další desítku Pazi! ♥  

Deset let v obrazech.

2006 První dny v Aucklandu, NZ

2007 stále krosíme NZ

2008 Praha

2009 dovča

2010 moje sponze

2011

2012 jen čtyři dny před porodem

2013 Eli slaví rok

2014 přestěhovali jsme se do Prahy

 

Zase budeme jezdit do Hradce!

... a jsme z téhle novinky upřímně nadšení!!! 

Protože Znojmo bylo jaksi z ruky. 

Koho by to zajímalo do podrobna, čtěte tady.

I o tom je náš svět. 

Rádi vás uvidíme na tribunách! Bára

Turecké minimum 2015

Když jsem začala dávat dohromady seznamy na dovolenou v Turecku, chyběly mi některé zásadní informace. Totiž, chystala jsem se tam už podruhé. Jenže od té doby, co jsem tam byla s rodiči v pěti letech, se rozhodně dost změnilo a neměla jsem představu, co vlastně budeme potřebovat. CK takové informace podává až po příletu (velmi užitečné?!), tak jsem se je rozhodla sepsat pro ty z vás, koho případně nadchnul můj předchozí článek a rozhodnete se Turecko také navštívit.

Fakta

Čas: Turecko je o hodinu napřed. Díky poloze, slunce vychází nepatrně později a zapadá dříve než v ČR. Přesný čas nikoho příliš nezajímá. Turci se nehoní a 15-20 min zpoždění je v normě.

Měna: Místní jednotkou je turecká lira, která má hodnotu přibližně desetikoruny. Ale to vůbec nemusíte řešit. V turistických oblastech všude zaplatíte v EUR nebo dolarech a obchodníci vám ve stejné měně vrací. Na mnoha místech běžně zaplatíte kartou, asi jako u nás. Bankomaty najdete na každém rohu a vyberete si z nich kteroukoliv z těchto tří měn. Ohledně množství peněz s sebou záleží na tom, kolik jakých výletů plánujete podniknout. Některé ceny uvádím níže. Polodenní výlety jsou okolo 40 EUR, celodenní okolo 100 EUR za osobu.

Voda: Kohoutková voda je přemineralizovaná, proto je vhodná maximálně na mytí a čištění zubů. K pití jenom balenou!

Cenné věci: Je třeba si dávat pozor zejména ve městě na tržištích, ale také v autobusu (veřejná doprava) a na veřejných plážích. Krádeže jsou prý bohužel velmi časté. Nás nic takového naštěstí nepotkalo a uvnitř hotelového areálu jsme se cítili bezpečně, protože všude byly kamery. Větší hotovost i šperky jsme po celou dobu nechali jen v pokoji v šuplíku.

Cestovní pojištění: Rozhodně doporučuju uzavřít! BlueStyle nám ho šoupnul přímo do ceny zájezdu, ale dodatečně se nám povedlo ho zrušit a uzavřít si jiné, s mnohem vyšším krytím a zároveň levnější. Za ten týden jsme viděli, jak lidé řešili na mé gusto přespříliš nepěkných situací. Začíná to rýmičkou z klimatizace, alergií na sluníčko, chemii v bazénech nebo faunu na pláži, ok na to můžete být připraveni z domova, ale pokračuje to záněty spojevek a bolavýma ušima. Následují úrazy. Jakub na dlažbě u bazénu uklouznul a ukopnul si palec. Jeden chlapeček si rozrazil bradu a musel do nemocnice na šití. A jedna sympatická paní letěla domů s kanilou a kapačkou v ruce.

Lékárny: Jsou vždycky nedaleko. Podle potíží je ale kolikrát lepší zajít k lékaři, ať zbytečně nekupujete něco co nebude fungovat. Léky zakoupené bez předpisu vám z cestovního pojištění neproplatí. 

Doprava: V oblasti Alanya jezdí každých 5-15 min minibusy zvané dolmuše. Cena za osobu se pohybuje 1 - 3 EUR a platí se při vystupování, podle toho jak daleko jste jeli. Řidič zastaví na mávnutí i mimo zastávku. Taxikáři jsou šejdíři i tady a tak je lepší se na cenu domluvit předem.

Internet: Podle vašeho ubytování. V našem hotelu byl zdarma v recepci a fungoval dobře.

Pohledy: 10 pohledů koupíte přibližně za 1EUR. Známka za pohled do Evropy stojí 2,60 TL, takže jeden pohled se známkou vás vyjde na 1,5 EUR. Naše pohledy adresátům dorazily 10.den od vhození do schránky. 

Zajímavosti 

Islám: 99% místích jsou věřící. 5x denně se z minaretů ozývá svolávání k motlitbě. V prvních dnech jsme vnímali to ranní, s východem slunce, ale pak už žádné. Mešitu jsme tentokrát vynechali, ale byla nedaleko a prý jsou vevnitř moc krásné. Za mě, krásné jsou i z venku! Jen tam něchoďte právě v době modlení (cca 10 min po svolávání 5x za den) a nikdy nefoťte modlícího. Jinak si interiéry mešit můžete fotit jak je libo. Ženy musí mít zahaleny vlasy, ramena a kolena a chodí se tam na boso. Vepřové maso nejedí a protože ho považují za nečisté, nepřipravují ho ani hostům. Jinak jsou k turistům velmi milí.
Turecká povaha: Už jsem zmínila, že dochvilnost se nenosí. Turci jsou velmi hrdý národ a s hosty jednají podle toho jak se hosti chovají k nim. Kdo se rozčiluje a nemá pochopení, nevyjedná nic. Naopak každý, kdo jedná slušně, klidně a s úsměvem si odnese pomalu dáreček navíc. Dám příklad. K obědu v hotelové restauraci i do hotelového baru přijít jen v plavkách je signálem k tomu, že nedostanete pivo do vychlazené sklenice, ale jen do plastového kelímku polovičního obsahu. Děkuji se řekne tak složitě (Tesekkur ederim), že vám k úspěchu bude stačit Merci.
Odkud jste: Turci se vás budou neustále vyptávat odkud jste. Mají tam hodně Rusů a Němců, kteří jsou většinou jasní na první pohled, ale vás se spíše budou ptát (chtějí být přátelští, nebo vám chtějí něco prodat). Odpovězte jim klidně česky, pár slovíček umějí všichni. A kdyby hned nerozuměli, proneste kouzelnou formuli "Milan Baroš". Hned vás obdaří mega úsměvem. :))
Spropitné / bakšiš: Národní zvyklostí je dostávat drobné, zejména při transferech, výletech, za drobné úsluhy. TipBoxy najdete všude a mezi jídlem při večeři najdete nejeden i je pro kuchaře. 
Čistota: Naprosto mě dostalo, jak bylo všude uklizeno, čisto, zameteno. Jako jíst ze země bych nejedla, ale v našem hotelu i v okolí na ulicích bylo všude krásně čisto. A to jako hodně čisto, když to srovnám s tím, co jsem očekávala na úrovni bordelu například v Itálii na ulicích a podel cest. V hotelu byl jeden stařík, který celý týden chodil a zametal. V době jídla pod dětma u stolů, mimo jídla na cestičkách, pod kytkami. Jednou jsem nahlas vypustila myšlenku, že nechápu, jak udržujou ten trávník v tak perfektním stavu a Jakub mi odpověděl, že "včera sekali". No, tak to jsem si vubec nevšimla! :) 

 

Turecké lázně: zdroj: http://www.ara.cz/turecko/clanky-a-cestopisy/zazijte-pravou-atmosferu-tureckych-lazni

Turecké speciality 

Suvenýry: Číslo jedna je koření. Osmanské koření je taková místní Podravka, hodí se do všeho. Prodává se ale desítky různých koření, jak na váhu, tak předem napytlíčkované mixy na vyzkoušení. Další lahůdkou jsou oříšky. Turci je milují a zase je na výběr z mnoha druhů. Domů jsme si přivezli kešu, pistácie, lískáče a buráky obalené v sezamu. Další supersladkostí jsou Turkish Delights. Nejrůznější hmoty vytvarované do roládek obalené v oříšcích - taky jsme si dovezli. V lednici vydrží rok a mimo lednici půl roku. Dále obchodníky potěšíte nákupem modrého oka, které vás bude ochraňovat před vším zlým a pomluvami. Prodávají se nejrůznější velikosti od malinkých na náramek, přes klíčenky a magnety na ledničku po veliké k zavěšení naproti vchodovým dveřím do bytu. Další významnou záležitostí je kůže. Každý muslim každoročně obětuje nějaké zvíře a z toho vzniká kvanta materiálu ke zpracování. Kožené kabáty jsou tady velkým byznysem, kožené kabelky mají sice nepravá loga, ale kůže je kvalitní. A v neposlední řadě zde nakoupíte zlato. Možná né levněji než u nás, ale místní má více karátů a na pohled je prostě zářivější.
Turecké lázně: Hamam je několik století stará procedura, kterou nabízel náš hotel a já neváhala využít. V plavkách vstoupíte do horké místnosti, lehnete si na mramorový stůl a čekáte až se otevřou všechny póry na těle. Pak přistoupí kluk, speciální houbičkou vás od čela až po špičky jemně sešmirgluje (peeling), pak opláchne, pak zabalí do neuvěřitelného množství pěny a promasíruje, pak znovu opláchne, následně osuší, odvede k masérskému stolu a následuje olejová/aromatická masáž se zapojením lávových kamenů a nakonec pleťová maska. Výsledkem procedury je, že se krásně opálíte a vubec nebudete loupat. Hned na úvod dovči je to perfektní relax jak pro tělo, tak i pro vaši mysl. 1,5hod procedura stojí 30-40 EUR.
Vystoupení dervišů: Můžete si objednat "turecký večer", kde krom večeře a lahůdek zažijete i derviše. To jsou tancující chlapíci, jejichž pohyb spočívá v tom, že se točí tak rychle, až se z toho jsou schopní uvést do tranzu a přitom neupadnou. Derviše můžete spatřit i v ostatních islámských zemích.
Kleopatra a Mark Antonius: Turecká riviera je místem, kde se tito dva poprvé setkali a architektura místa od těch dob spojuje římské s byzantskými prvky. Města Side a blízký Manavgat z tohoto historického okamžiku dodnes těží. Výlety do těchto míst vám nabídne každý delegát. 
Pamukkale: Kaskáda jezírek je považována za 8. přírodní div světa a vzhledem k zájmu o toto místo se z důvodu udržitelnosti údajně vyjednává o uzavření pro veřejnost. 


Expo 2016: V Antalyi už nyní probíhají přípravy na světovou výstavu Expo. Poprvé v Turecku, zaměřenou na květiny a děti. Areál, ačkoliv plný zatím jen bagrů a holého betonu, je už nyní nádherně osázený palmami a zelení. Podrobnosti zde. 

Kdyby vám každému, kdo jste hledali něco o Turecku a našli tento článek, měl pomoct alespoň jednou větou, pak budu spokojená. Šťastnou cestu! Bára

Dovolená jako z ráje

Časem tady na blogu zjistíte, že miluju cestování. Ale dovolená, to je speciální cestovací kategorie.

Moje osobní požadavky na letní dovolenou se léty a hlavně Eliškou změnily. Kuba je rád, protože teď více odpovídají jeho přetrvávající představě. Zatímco já jako bezdětná byla schopná ležet a číst nebo luštit jen dva, maximálně tři dny a pak už potřebovala oběhnout všechny přilehlé i odlehlé památky, teď vyhledáváme hotelové komplexy, kde mají vše, co dítě může teoreticky vyžadovat a tak se z místa nemusíme ani hnout. Poznávací cestování je teď prostě odsunuto na dobu, až z toho budou mít naše děti rozum. Říkáme, že potřebujeme k moři, ale pravdou zůstává, že o moře vlastně až tak nejde. Jde o stálost počasí. Sůl ve vzduchu nám naprosto stačí. Kdyby někdo věděl o komplexu jako jsme navštívili letos na Turecké riviéře (s tím jejich počasím!!) někde poblíž, dejte nám prosím vědět. Jestli nic takového neexistuje, pojedeme příště nejspíš zase tam. Bylo to prostě super!!

Rozsáhlý hotelový komplex = mnoho budov, 7 bazénů, tobogány, restaurace a bary, obchody, divadýlko, kurty, hřiště, minigolf, soukromá pláž a hlavně nádherná zahrada poskytující stín a místy i soukromí.

Vyrazili jsme s BlueStylem, protože už jsme s nimi jednou byli a byli jsme spokojení. I tentokrát proběhlo na cestě i na místě všechno hladce. Recenzi ohledně služeb BlueStyle sepíšu bokem.

Na místo jsme dorazili v čase večeře. Na to, kolik nás z autobusu vystoupilo, recepce předala klíče od pokoje relativně rychle a dokonce nám portýr pomohl s kuframa. Částečně asi krz ty kufry a částečně určitě krz to, že sami bychom pokoj v tom obrovském komplexu hledali dlouho.
Vyfásli jsme superpokoj v rohu budovy (v levé části obrázku, hned nad hřištěm), takže byl větší než ostatní pokoje. Výhled z nadměrného balkónu na restauraci u hlavní budovy a druhým směrem na hřiště a dětský klubík, tobogány a moře byl taky famózní!

Výhled z našeho balkonu přes bazén pro nepohyblivé a hlavní bazén k restauraci a hlavní budově.

výhled z našeho balkonu na dětskou část areálu

Elí prohlásila, že to je krásný jako dort!

Vodních radovánek si zejména mí dva spolucestující začali pořádně užívat hned v neděli po snídani. Já to jako správná máma dokumentovala a jen hlídala aby nebyli ani přehřátí ani promrzlí. Kuba zase jistil bezpečnost Elišky. Začali v nejmenším brouzdališti s chobotnicí, kde dosáhla rukama na dno a tak se tam brzy mohla vydovádět takřka bez dozoru. V zápětí vyrazili na středně velké tobogány. Společně sjeli pomalejší "žlutou" a rychlejší barevnou, která Eli ale házela pod hladinu a tak už do konce pobytu upřednostňovala jen pomalejší se zatáčkama. Taková kritéria splňovala i největší "červená". Byla stejně pomalá, jenom celkově delší. V obou případech Elince stačilo jen pár společných jízd a pak už byla těžce samostatná. Tátu vyžadovala jen na dopadu, kde jí vlastně šlo o to, aby jí co nejrychleji dopravil na břeh a mohla zas utíkat nahoru. Po počátečním kotrmelci, kdy nám bez varování zdrhla z chobotnice na velký tobogány a přivedl ji zpátky plavčík, jsme si stanovili pravidla a pak už všechno fungovalo. Takže co se týká klouzaček, byla prostě úžasná.

výhled z mého stanoviště :) tobogány u nohou a dětské hřiště za hlavou. Ráj!

K moři jsme také došli, ale Elinka si i na mé gusto veliké vlny rozhodně neužívala. A obecně, když nemůže být samostatná, je prostě nevrlá. Navíc pláž byla v místě vstupu do vody kamínková a to jsme trpěli všichni. Tak jsme tomu tentokrát moc nedali. Chodili jsme tam spíš večer, na procházky.

Co se týče hotelové gastronomie, hodnotím oblast nadstandartně. Z povahy místa bylo složení nabídky méně masité, než na co je středoevropan zvyklý, ale přežili jsme a rozhodně jsme nezhubli. Spíš naopak!!! Servírovali nám hodně ryb a nemálo kuřecího, krůtího a telecího masa na milion způsobů. Jeden večer byl nejspíše vůbec rybí, protože jsme chytili kuchaře v zahradě s právě vyloveným tuňákem. Nikdy jsem to nezkoumala a tak mě dost šokovalo, jaká je tuňák vlastně megaryba!! A to prý byli ještě drobci! Za hodinku z nich byly vysoké lahodné steaky a taky v zahradě připravované sushi.

Nabídka zeleniny a salátů ke každému obědu a večeři se sice stále opakovala, ale byla tak rozsáhlá, že to nešlo ochutnat každý den všechno. Libovali jsme si v okurkách, narozdíl od těch našich, měly více chuti a méně vody. Nabídka zálivek, dipů a olejů byla taky široká. Krom toho jsme každý den snědli dohromady cca 2kg melouna.

Mezi hlavními jídly byla každý den v 16 hod zmrzlina pro děti. Kolem 16:30 se servíroval snack pro všechny, většinou takové kobliho-lívance posypané skořicovým cukrem, ale jednou také veliká brambora s máslem a sýrem. Mimoto po celý den v baru u pláže čekaly na hladovce všeho věku hranolky a kuřecí nebo rybí nugetky, zelenina a opět meloun.

Palec nahoru dávám rozhodně za vymakaný systém nápájení hostů. Postmixové mašiny rozmístěné na několika místech po areálu volně přístupné systémem samoobsluha tankovaly vodu, sodu, Colu a džusíky. Vedle nich se nacházely automaty na kávu Jacobs. Jako na benzínce, jen bez placení a totálně bez front :)) A v barech u pláže a u bazénu se nechaly pořídit ostatní nealko a alkoholické nápoje. My vypili v průběhu dní i po večerech nejmíň nádrž radlera. :)

Jeden výlet jsme přeci jen podnikli. Jenom několik minut jízdy od našeho hotelu se nacházel park s delfíny. Já si to z dětsví nepamatovala, Kuba to nikdy neviděl a pro Elí příslib zážitku. Nebylo o čem spekulovat a objednali jsme si lístky. Zážitek to byl, jen na Elinku možná trochu brzy. V momentě kdy delfíni začali ocesníma ploutvema střílet veliký balóny mezi lidi a jeden přilít přímo na nás, začala brečet ačkoliv ho Kuba vysoko nad ní odrazil zpátky. Přesto, ráda na návštěvu delfínků vzpomíná a stále si chce prohlížet fotky i záznam z kamery.

A co celou dovolenou dovedlo do absolutního nadstandartu? Fajnoví lidi. Eliška si hned první den vyhlídla o rok-a-půl starší holčičku Klárku a my? Po úvodním nesmělem pouze zdravení s Klárčinými rodiči, jsme nakonec společně trávili skoro celé dny. Kuba a Klárčina maminka měli najednou parťáka na kouření, chlapi probrali svoje, mamky zase mateřské aktivity do všech zákoutí a hlavně, na dvě holky jsme najednou byli čtyři. Ať už jako hlídači na břehu bazénu, nebo siláci na hřišti. Holky byly vyrovnané parťačky, žádná neměla navrch, žádná nebyla zlá, neprala se o věci a nediktovala co budou dělat. Nakonec spolu seděly 2,5 hod v autobuse cestou na letiště a chtěly spolu sedět i v letadle, ale únava je přemohla. Ještě v Praze u kufrů se objímaly a ujišťovaly, že se mají rády. Prostě super. Děkujeme!!

Jakou dovolenou s dětmi vybíráte vy? Kam letos míříte? Napište mi vaše tipy, budu ráda. Už teď se zabývám tím, kam pojedeme příště. Cestám zdar a hlavně se v pořádku vraťte! Bára

A nebo taky ani náhodou!

To jsem si na sebe upletla dobrej bič tím předchozím článkem! :) Tak nadšená jsem ve čtvrtek večer usínala! Jaký nás čeká báječný prodloužený rodinný víkend, jak už je Elí z virózky venku a jak si užijeme nějaké zážitky. Desetkrát jsem mohla všechny přesvědčovat o tom, že to nemám v plánu stihnout všechno... Faktem je, že já se ani po třech letech na mateřské nenaučila, že příroda může být chytřejší a moje šílený plány ztrestat docela jinýmy scénáři. Tak mě v pátek ráno přibila na záchod a celý víkend včetně pondělka jsem byla "na umření" z virózky já. Ale rodina to naštěstí neodnesla tak docela.

V pátek jsme prostě lenošili a odpočívali.
V sobotu to se mnou vypadalo lépe, tak jsme vyrazili k Decathlonu. Počasí stálo za draka, lidi tam skoro žádní nebyli. A koník tentokrát z pohledu Elí zůstal zastíněn nabídkou vyjet za Prahu na klasický dětský den.


Za Prahou bylo počasí ještě krutější. Vichr je prostě záležitost, kterou jsem se ještě nenaučila vyřešit tak, aby mi naprosto nevadil. Oblékli jsme si všechno, co jsem sbalila a stejně to nebylo ono. Elí vyfásla kartičku a obešli jsme rychle stanoviště. Některé úkoly jí šly lépe, jako třeba kopání do branky a lezení po laně, jinde potřebovala pomoct, třeba při skákání v pytli.

Vyplněnou kartu jsme vyměnili za sladkou odměnu, prubli ještě místní houpačku a klouzačku, ale brzy poté se jelo domu. Moje tělo toho mělo plný kecky.

V neděli se můj stav ještě zhoršil a vědomí, že jsem to celé takhle zabřinkla, mojí náladu fakt nemohlo vylepšit. Vyjeli jsme k mamce. Já se zabalila do dek a uložila se před televizi. Elí s Pazim a babičkou byli celý odpoledne venku. Na zahradě, na hřišti a po sousedech. Elí se na chvíli proměnila v sedmikráskovou princeznu a taky viděla úplně malinkatý štěňátka.
A Pazi mě večer vytáhnul dokonce do kina.

V pondělí jsem uznala, že by můj stav bylo vhodné začít řešit nějakými léky. A tak jsem do sebe kopla obávanou Smectu. Udělalo se mi líp.

Tento týden mě čekají samé příjemné povinnosti a tak moje tělo i mysl sílej. Počasí tomu doufám jen nahraje.

Příroda je spravedlivá, mocná učitelka! Vím to. Jen mě občas musí nakopnout, abych si to připomněla.