Jak nastupovat do letadla, tipy a triky!

Nedávno jsem přečetla post své kolegyně blogerky Veru Harnol o jejich super dovče v Abu Dhabi a zmínka o tom, že letěli pět hodin v těsné blízkosti záchodků, mě popohnala k sepsání tohoto dlouho plánovaného návodu. Nikdo koho znám (byť jen virtuálně) nebude lítat u záchodů!!! ;-)

Troufám si říct, že lítat umím. Před mateřskou jsem pracovala na pozici, kde jsem v tomto ohledu nabrala hodně zkušeností. Nevím to přesně, ale myslím, že jsem se za celý svůj život proletěla možná už stokrát. A stále to miluju. Ráda se podělím o své tipy a triky, které vám zpříjemní váš příští let a i všechny po něm.

Kuba před odbavením v Bangkoku, 2007

Začíná to všechno už u nákupu letenky. Vaše možnosti jsou: 

Letenku vubec neřešíte, je obsažena v ceně zájezdu. Nic moc, ale když budete rychlí, dá se ještě vybrat dobré místo.*

Samostatnou letenku vám kupuje někdo jiný. Lepší.

Kupujete si letenku sami. Super.

*V případě koupě balíčku od cestovky doporučuju dát si opravdu záležet na tom, aby jste dorazili v den odletu na letiště včas, mezi prvními si vyzvedli své vouchery a následně pádili k odbavení. Čím dříve tam budete, tím větší budete mít výběr. 

Patnáctka

Patnáct mi bylo v roce 1999. Myslím, že to asi bylo tou dobou, když jsem si začala uvědomovat více svoji individualitu, svoje možnosti a nějak s tím sama začala nakládat. Zezačátku to teda byla dřina...
Ale ne, tohle má bejt o dvatisícepatnáctce!! 
Jo aha, tak to budou mnohem přesnější vzpomínky! Myslim! Možná. Asi.

Nějak nevím, jak začít s hodnocením a nebýt negativní. Měla jsem totiž veliké přání a to nevyšlo. Nepodařilo se mi ani počít další dítě, ani nastoupit do zaměstnání, ačkoliv sem se o obojí snažila. Je to proto rok neúspěšný? Moje odpověď je ne. Prožila jsem si sice hodně hodně zklamání, nenaplněných očekávání a doslova měsíc za měsícem neskutečně dlouhého čekání, ale odmítám tím oblepit číslo 2015. 

Prožila jsem totiž rok částečné duševní očisty. Začala jsem v lednu celodenní akcí Marka Džirasy. Myslete si o něm co chcete, jako úvod do opravdového sebeuvědomění to stačilo. Bohatě. V únoru a březnu jsem měla možnost nakouknout do další pozitivní kuchyně krz práci a přestože práce nevyšla a seznámení s lidmi tam bylo krátné, zanechalo další stopy. Například, doma se nám objevila konvice Brita a pijeme už jenom vodu. A chutná nám to.

Ve stejném období jsem shodila dlouhé vlasy a dneska můžu říct, že to bylo osvobozující. Dlouho jsem se necítila tak dobře, příjemně, pohodlně, hezky a sexy najednou. Samozřejmě občas mám svůj badhairday, ale už to není obden! Pochybuju, že ještě někdy na hlavě budu mít něco delšího než těsně pod uši. Pic, další kus sebepoznání.

V létě jsem udělala první z mnoha malých průvanů ve skříni a zapřisáhla se, že už si fakt nekoupím nic, co není můj rebel styl. A to vedro co bylo, mi fakt nevadilo. Léto 2015, hlavně díky Elišce bylo nádherný.

Podzimu jsem se bála, mrtě. Nástup Eli do státní školky znamenal konec našemu halabala režimu bez režimu. A co jsem po pár týdnech zjistila? Ano, režim má svý kouzlo! Když se to nepřehání tak přináší úlevu i těm, co jinak jdou za všech okolností proti proudu. To byl mega ústupek z donucení, který mě ale posunul o několik mil dopředu. 
No a mimo to, je to maličkost, ale jsem za to na sebe pyšná, jsem si přestala sladit kafe a čaj. Z tří lžiček na hrnek jsem na nule. Jupíííí, tak teď očekávám nějaký to kilo dolu!!! ;)

Průběžně během roku jsem si všímala drobností, bez slitování odstraňovala co mě nenaplňovalo a pěstovala co mě bavilo. Zjistila jsem, že nejsem a nebudu běžec. Sport mě baví, rychlost zejména, ale vytrvalostní disciplíny prostě nedávám. A taky jsem fakt levá na tvoření. Kreativní jsem, ale v úplně jiných disciplínách! 
Mojí topkou odjakživa byla rodina (v jistých oblastech jsem na rebela až brutál tradiční) a tak jsem se letos vědomě snažila trávit čas s tou svojí nejbližší i tou širší smysluplně. Ve třech jsme byli na úžasné dovolené a několika výletech. Vánoce ve třech naopak nepřipadaly v úvahu - jen si to přiznat mi trvalo! 
Průběžně jsem se věnovala analýze vztahů všeobecně. Více přemýšlela o smyslu toho či onoho a o mých investicích do nich. Nemůžu vyhovět všem a stylizací do něčího ideálu bych ubližovala jen sobě. Být každej den někým jiným? Už ne, pryč s tím. Jsem jaká jsem, ber nebo nech bejt. To beru za další pokrok.

Nakonec se těch pozitiv několik našlo a takhle sečteno a nahňácáno na sebe to vypadá hezky. Celkově se mi hodně ulevilo. Myslím, že za ten rok jsem se hodně zklidnila a vy/srovnala. Dlužím jedno velké díky Kubovi, za to že mě letos podporoval a netlačil, abych pracovala někde, kde to nedávalo smysl. 
Tak jako patnáct let byla šílená dřina na mé cestě za sebepoznáním a 16 a 17 bylo oproti tomu paráda, tak se těším na rok 2016 a ten další. Všechno, co jsem doteď zvládla a o sobě se naučila, by se mělo rozvíjet a překonávat tu nejdivočejší fantazii. Těším se. 

Krásný nový rok! Bára