Eliška si o víkendu docela nečekaně přála "mohli bychom jít někdy do Dinoparku?". Vubec nevím jak na to přišla, ale to není důležité. Důležité je, že měla krásné přání a nestyděla se si o něj říct. A splnění takového dětského přání je ještě důležitější. Tak jsme šly. A vy, dospěláci, umíte si přát?
Zezačátku se některých bála, hlavně kuli zvukům co vydávali, ale jen co jsme si řekly, že jsou jenom jako, už byla v pohodě. |