Umíte si přát?

Eliška si o víkendu docela nečekaně přála "mohli bychom jít někdy do Dinoparku?". Vubec nevím jak na to přišla, ale to není důležité. Důležité je, že měla krásné přání a nestyděla se si o něj říct. A splnění takového dětského přání je ještě důležitější. Tak jsme šly. A vy, dospěláci, umíte si přát?

 

Zezačátku se některých bála, hlavně kuli zvukům co vydávali, ale jen co jsme si řekly, že jsou jenom jako, už byla v pohodě.

Pokud je to jenom trochu možné a nejedná se o hlouposti, plním co jí na očích vidím. Mám totiž pocit, že mnoho dospělých si zapomnělo přát. A když po něčem touží, nikomu to neřeknou. Buď si to přání pořídí nebo zrealizují sami, nebo ho prostě hodí přes palubu. A to mi přijde hrozně špatně, do toho stádia nesmí Elí nikdy dojít.
Přáním se přece roztáčí úžasné kolo na cestě ke spokojenosti. Když se pak přání svěří dalšímu člověku a rozvíjí se diskuze nebo plánování, už se začínáte těšit ve dvou a vlastně jste obohatili den i někomu dalšímu. Období těšení vychovává s dětech trpělivost a zároveň pozitivní smýšlení. A co teprve ten moment, když se přání naplní! To zahřeje všechny, kteří s realizací pomáhali.
Lidi prosím přejte si a sdílejte svá přání. Člověk musí něco dát aby něco jiného získal. Děti to chápou a sdílejí své myšlenky nahlas, tak jednoduché to je! Sdílejte všechno od drobností po velké sny. Období, které máme před sebou, je jako dělané na trénink. Kdo chce, ten uvidí, jak to funguje. Já si přeju aby Eliška byla navždycky tak nekonečně a nakažlivě pozitivní a spokojená a inspirovala nás k novým aktivitám. 

A tak jsem s ní hned v pondělí vyrazila na Harfu. Zima jak v Rusku, ale podle předpovědi na nějaký čas poslední slunečný den. Prostor na těšení tady nebyl zrovna dlouhej a hraničilo to s rozmazlováním, ale povetrnostní okolnosti to tentokrát rozhodly za mě. Byly jsme tam obě poprvé a užily jsme si skvělý zážitek. Vyražte s dětmi taky, do konce listopadu je dětské vstupné jen 10 Kč!

Už se těším na adventní čas!! :)

Bára