To jsem si na sebe upletla dobrej bič tím předchozím článkem! :) Tak nadšená jsem ve čtvrtek večer usínala! Jaký nás čeká báječný prodloužený rodinný víkend, jak už je Elí z virózky venku a jak si užijeme nějaké zážitky. Desetkrát jsem mohla všechny přesvědčovat o tom, že to nemám v plánu stihnout všechno... Faktem je, že já se ani po třech letech na mateřské nenaučila, že příroda může být chytřejší a moje šílený plány ztrestat docela jinýmy scénáři. Tak mě v pátek ráno přibila na záchod a celý víkend včetně pondělka jsem byla "na umření" z virózky já. Ale rodina to naštěstí neodnesla tak docela.
V pátek jsme prostě lenošili a odpočívali.
V sobotu to se mnou vypadalo lépe, tak jsme vyrazili k Decathlonu. Počasí stálo za draka, lidi tam skoro žádní nebyli. A koník tentokrát z pohledu Elí zůstal zastíněn nabídkou vyjet za Prahu na klasický dětský den.
Za Prahou bylo počasí ještě krutější. Vichr je prostě záležitost, kterou jsem se ještě nenaučila vyřešit tak, aby mi naprosto nevadil. Oblékli jsme si všechno, co jsem sbalila a stejně to nebylo ono. Elí vyfásla kartičku a obešli jsme rychle stanoviště. Některé úkoly jí šly lépe, jako třeba kopání do branky a lezení po laně, jinde potřebovala pomoct, třeba při skákání v pytli.
Vyplněnou kartu jsme vyměnili za sladkou odměnu, prubli ještě místní houpačku a klouzačku, ale brzy poté se jelo domu. Moje tělo toho mělo plný kecky.
V neděli se můj stav ještě zhoršil a vědomí, že jsem to celé takhle zabřinkla, mojí náladu fakt nemohlo vylepšit. Vyjeli jsme k mamce. Já se zabalila do dek a uložila se před televizi. Elí s Pazim a babičkou byli celý odpoledne venku. Na zahradě, na hřišti a po sousedech. Elí se na chvíli proměnila v sedmikráskovou princeznu a taky viděla úplně malinkatý štěňátka.
A Pazi mě večer vytáhnul dokonce do kina.
V pondělí jsem uznala, že by můj stav bylo vhodné začít řešit nějakými léky. A tak jsem do sebe kopla obávanou Smectu. Udělalo se mi líp.
Tento týden mě čekají samé příjemné povinnosti a tak moje tělo i mysl sílej. Počasí tomu doufám jen nahraje.
Příroda je spravedlivá, mocná učitelka! Vím to. Jen mě občas musí nakopnout, abych si to připomněla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentáře. Čím víc jich bude, tím víc vám budu psát! :)