PAZIWORLD: První společná Desítka

Právě v těchto dnech, je to už 10 let, co jsem začala randit s Kubou. Ani jeden z nás neví přesné datum té první domluvené schůzky a tak naše výročí připadá na kterýkoliv příhodný den v druhé půlce června.

Od seznámení do prvního rande tehdy utekl asi měsíc. Protože jsme od sebe byli dost daleko, prokecali jsme ho na icq.

Už jen z toho faktu je jasný, že to bylo fakt dávno! :)

Mě by tehdy nenapadlo, že už spolu zůstaneme. Ale doufala jsem! Jisté náznaky tam u nás obou byly hned od počátku...

Právě v tu dobu jsem totiž dočetla tuhle knihu, kterou jsem přijala za svou "bibli", za svůj návod na zvládnutí situace. Rozhodla jsem se, že už je čas na něco pořádnýho. Kamarádce jsem se tehdy svěřovala, že té knížce naprosto věřím, že trvalý úspěch spočívá v upřímnosti a přirozenosti už od začátku. A tak jsem mu to všechno hned nasypala.

"Miluju cestování a velký rodinný auta a preferuju sport před uměním. Chci velkou svatbu, dvě děti a domek a psa."

Nevím vlastně jak to tehdy bral, ale neutekl. Nadšeně se mnou probíral zejména auta a sport. Psa měl doma a jméno pro dcerunku předvybrané.

Několik týdnů poté, co jsme se začali vídat pravidelně, Kuba prý takhle jednou nad snídaní jakoby mimochodem rodičům sdělil, že na oběd přijede Barunka. Maminka se prý tehdy rozčilovala, ale utnul ji s tím, že tahle holka je už jeho poslední. Nevěsta. Mysleli si prý, že z něj ještě nevyprchal všechen alkohol z předchozí noci. :))

K našim začátkům se tradují i jiné vtipné historky. Kuba rád říká, že jsem ho definitivně sbalila na 12 kousků právě upečených muffinů s čokoládou. Sežral je tehdy s kamarády při grilovačce do pěti minut a já se s úsměvem mlčky odebrala upéct dalších 12. Tehdy se prý fakt zamiloval.

A jak to bylo dál? Vybírám některé zajímavosti:

Rozlámali jsme hotelovou postel.
Procestovali jsme ČR v kamionu. Jednou jsem tam s ním i nocovala. A nic jsme nezničili.
Otestovali jsme náš vztah ročním pobytem u protinožců.
Když tehdy nastupoval do letadla, bylo to jeho poprvé a dnes ten svět miluje a ví o něm víc než já.
Štědré večery trávíme spolu už od druhého roku.
Představila jsem mu svět pálkovacích sportů a inline bruslení.
Splnil mi celoživotní sen "mít" psa. A taky "bráchu".
Představil mi basketbalovou ligu zvanou prales a s basketovou rodinou mě od začátku každoročně bere na letní akci v Krkonoších.
Představil mi českou hudbu. Navždycky mám jízdu vlakem za ním spojenou s UDG.
Doprovodil mě na P!nk, já jeho na Metallicu. Sdílíme i filmový vkus.
Když jsem dávala své tehdy šéfové, dnes kamarádce, Blance v Praze výpověď, okomentovala to legendární větou, že "Tohle musí skončit svatbou!".
Po čtyřech letech jsem se rozhodla zjistit, jestli si mě teda vezme. Okamžitě souhlasil.
Zásnubní prstýnek nenosím. Už dvakrát mi z něj vypadl kamínek a potřetí to neriskuju.
Kuba řekl doktorovi, který nám na jednom z brzkých ultrazvuků prorokoval kluka, že špatně vidí, že je to holčička! A nikdy o svém přesvědčení nezapochyboval.
Kuba byl samozřejmě u toho, když se narodila jeho vysněná, naše nádherná a báječná Eliška. Náš největší společný úspěch.

Za deset let, jsme se nestihli nudit. Cestovali jsme. Bydleli jsme na různých adresách. Udělali jsme kvanta společných rozhodnutí, dobrých i fatálních. Prožili jsme společně různé dobré i zlé časy. Ale nikdy jsme nepřestali jeden druhého podporovat a mířit společně dopředu a vzhůru. Náš vztah není žádná velká romantika, spíš zatracená jízda! Jsme prostě nohama na zemi a žijeme, jak nejlíp to zrovna jde. Teď a tady. Jenom nepřestáváme snít.
Tak na další desítku Pazi! ♥

Deset let v obrazech.