Londýn s Eli

Miluju cestování. V Londýně jsem byla několikrát, ale ani jednou soukromě. A v dubnu mám narozeniny. Takže když se naskytla příležitost, neváhala jsem a naplánovala výlet. Dva dny jsme si užili s Eli čistě holčičí. A tady máte povídání o tom co se jí líbilo a jak jsme to zvládli. 

Musím říct, že na takovou cestu, 1+1 malá, jsem si trumfla částečně díky tomu, že jsem s sebou měla zálohu. Jakub měl v Londýně ve čtvrtek a pátek školení, takže jsem mu naplánovala prodloužený víkend a pro nás dvě z toho plynuly jen výhody. Zabalily jsme se do Kubíčkova kufru, se kterým odletěl už ve středu. My tedy ve čtvrtek ráno vyrazily na letiště jenom s jednou kabelkou, batůžkem a pandou, how cool!? 

Cesta proběhla naprosto hladce, vstávaly jsme ve stejný čas jako jiný všední den, auto jsem nechala na Déčku, letělo to na čas, Heathrow je sice blázinec, ale dobře značený, takže po šipkách jsme dorazily k Expressvlaku a za 15 minut jsme byly na Paddingtonu v Londýně. V automatu jsem si koupila Oyster kartu s £20 kreditem (na veřejnou dopravu, funguje tak, že se přiloží při nástupu a znovu při výstupu a podle trasy a špičky se strhne různý obnos) a zamířily jsme na hotel, který jsme měli ve východní části centra. 

Tady trochu odbočím na téma transport s dítětem. Eli už byla letadlem jednou u moře, takže jsem si byla jistá, že let zvládne. Když jsme zahájili sestup, začala si trochu stěžovat na ucho, tak vyfásla žvýkačku a ta s tlakem pomohla. Už v Praze dostaly všechny děti od letušky „activity bag“ ve kterém byla čtyřbarevná propiska a sešit s úkoly a prostorem pro malování. Dost mě pobavilo, že na titulce byla poznámka „13,5 minuty klidu pro rodiče, garantujeme!“ Eli začala hned malovat. I kdyby se tohle nestalo, vždy jí do batůžku balíme nějaký časopis nebo omalovánky se samolepkama (nejlepší sháním v levných knihách), penál a několik malých hraček, takové ty z Happy Mealů jsou ideální. V kabelce jsem navíc měla iPad a sluchátka. Pasová kontrola s dítětem je naopak opruz. Přestože obě máme biometrický pas, ona sama (kuli výšce očí) ani dvě spolu nemůžeme jít do těch automatických pasových kontrolboxů, takže jsme si hezky postály ve frontách na oldschoolovýho úředníka a to i v neděli o půlnoci při návratu do Prahy. Heathrow Express je pro děti do 15ti let cestující s nějakým dospělým zdarma a Londýnské metro, autobusy atd je zdarma pro děti do 11ti let. Paráda! 

Příprava Elí na Londýn proběhla, ale velmi jemně. V obchoďáku na Arkádách jsme v březnu navštívili výstavu V zajetí Londýna, kde měla pohromadě všechny ikony města. Rozebraly jsme pojem Big Ben, neboli velký zvon, co se jmenuje Ben. Řekly jsme si, že Anglie je království, kde žije královna, která se jmenuje jako Eliška a má narozeniny jako já, 21.dubna. Mezi pohádkama jsme častěji volily 101 dalmatinů a první díl Harry Pottera. A připomínaly jsme slovíčka:Hello, thank you, yes, no, bye bye, Look! atd..

A zpět k vyprávění. Cestou do hotelu byla zastávka King‘s Cross, odkud jel Harry Potter poprvé do Bradavic. Takže jsme z metra vystoupily a vyrazily na tomto opravdickém nádraží hledat nástupiště 9¾. Nachází se v zadní části hlavní haly. Malinká frontička (cca 5 lidí) a už jsme byly na řadě. Vyberete si šálu oblíbené koleje a vyfotí vás tu naprosto nezávazně, zpoplatněné je jen zhotovení vybraných náhledů. Já jsem si Eli s pandou v šálách cvakla sama, náhledy jsme vynechaly a šly rovnou nakupovat. Eli vybrala Nebelvírskou mašli do vlasů (ze které jsem úplně hotová, protože v ní vypadá jako prvňáček na 1. září), magnet a toužila po hůlce… Domluvily jsme se na čokoládách.

Na hotel jsme dorazily kolem půl páté, Kuba dorazil ze školení jen chvilku po nás a tak jsme ještě vyrazili jsme směr Tower Bridge a Hill. Bylo krásně, teplo, takže jsme se shodli na večeři formou Fish&chips do papíru a na lavičku. Pozorovali jsme cvrkot, Tower v 18h zavírá a bylo tam hodně školních skupin. Eli byla nadšená, že ji po celém dni, kdy musela za ruku, nechám na náměstíčku trochu proběhnout. Krásný společný večer u řeky.

V pátek ráno Kuba odešel na školení a my s Elí pomalu vstávaly. Cestou k metru (asi 200m) jsme zapadly do Pretu a zahájily královskou pozdní snídani (tady jsme pak snídali i v sobotu a neděli). Na mapě centra, kterou jsem předtím vzala zdarma na Paddingtonu ze stojanů, jsem zaškrtla pozice hlavních památek a snažila se vymyslet ideální trasu dne.

Zahájily jsme výstupem z metra na stanici Embankment, přešly most a došly k London Eye. Názory na nutnost absolvování této atrakce se různí. Je předražená + nekonečné fronty vs. prostě to stojí za to. Fronty se mi nezdály tak strašné (všední den dopoledne), tak jsme se rozhodly, že jdem. Možná 15 minut ve frontě na lístky jsme se zabavily hraním kámen-nůžky-papír. Poté jsme byly nasměrovány do 4D kina, došly si na záchody zdarma a vstoupily do druhé fronty, která vypadala strašně, ale postupovala rychle, protože do každého vajíčka se vejde kolem 20 lidí! Ve frontě vás navíc neustále zabavují, tu chtějí vidět lístky, tu se zase fotíte, tu absolvujete bezpečnostní nákuk do kabelky + detektor kovu a už nastupujete. V pátek bylo šedivé počasí, ale i přes to byl výhled skvělej a zážitek mám na dlouho. 

Přímo pod kolem je hezké dětské hřiště, kde jsem Eli nechala zase na chvilku volně proběhnout. A pak jsme se vydaly na trasu Westminster Bridge a Big Ben, Parlamentní náměstí, St. James’s Parkem k Buckinghamskému Paláci. Cestou bylo stále mnoho květin pro oběti teoristického útoku z 22. března, tedy týden před naší návštěvou. Na náměstí se nejvíc ze všech soch politiků Elišce zalíbil Gandhi, prostě sympaťák! Parádní výměna stráží před palácem se děje denně v 11 hod, my si užily jen tu obyčejnou v 1pm, aspoň byla bez davů.

Od paláce dál už jsem neměla plán a mířila k Hyde Parku, že to tam uzavřeme, ale Eli už toho měla plné kecky a začala fňukat. Takže jsme na nejbližší busové zastávce naskočily do prvního doubledeckeru co přijel, s tím, že vystoupíme až za oknem uvidím nějaké metro. Jízda trvala jen pár minut, ale máme z toho obě velikej zážitek, jeden z největších z Londýna vůbec. Tohle si musí každej vyzkoušet!

Vystoupily jsme na Oxford St., ráji shopaholiků… Každý kolemjdoucí měl v ruce mega tašku. Zastavila jsem lidi s taškama Disney a poprosila je o směr. V Disney Store jsme pak s Elí vydržely skoro dvě hodiny, uvelebily jsme se v „kině“ a čekaly na Kubu. Nákup tady byl náročnější, Eli se nebyla schopná rozhodnout pro jednu věc. Ve hře byly Vaiana plyšová, Vaiana barbínoidní a plyšová Judy Hopkavá (hrdinka ze Zootropolis)... Slzičky zahnaly až prodavačky dárkem, plakátem s Vaianou.

Vaiana, dárek a peněženka s Elzou a Annou

S Kubovou pomocí se mi podařilo ještě zvládnout Primark, kde jsme lehce pokoupili pár triček pro něj a pár věcí pro Elí. Byla jsem v Primarku poprvé a už konečně ten madness chápu. Šílet jsem tam ale úplně nemohla, Eli už toho měla tak akorát dost.

Večeřet jsme chtěli původně co nejblíž hotelu, ale nic se mi nelíbilo a tak jsme Eli ukecali na ještě jednu cestu metrem, jen jednu zastávku a usedli jsme do asijské Wagamama, kterou tímto moc doporučuji. Eli i tady dostala "práci" a pastelky, ale naše Prší z batůžku trumfne máloco :)

dětské menu Wagamama

Na sobotu se k nám konečně přidal Kuba a anglická kamarádka Helen. Ráno jsme zopakovali snídani v Pretu a zavlekli Kubu k London Eye, protože to 4D kino bylo prostě úžasný a zdarma a bez front. CocaCola reklamy prostě umí, hraje na emoce, takže párminutová 3D prezentace sama o sobě je skvělá a doplněná o ten čtvrtý rozměr (sníh a bublinky) je zkrátka zážitek. Kuba nás pak vedl kolem Scotland Yard a Downing St. (kde nás překvapilo že není veřejnosti přístupná) k Westminsteru na metro. 

Přesunuli jsme se na South Kensington k muzeu, potkali Helen a zašli na výborný oběd do Pierino Pizza Pasta. Poté jsme absolvovali Dino a některé další ale už ne tak zajímavé sekce v Natural History Museum (vstup zdarma) a zamířili ven do stanu s dočasnou výstavou motýlů. Eli si tady koupila sešit plný Dino spojovaček, lupu a propisku s motýlkem.

Helen potom navrhla krátkou prohlídku Food oddělení Harrod’s coby tradičního obchodního domu. Tohle bych opravdu chtěla navštívit někdy v předvánočním čase!! Eli tou dobou už začínala být zase unavená, takže jsme se potom rozdělili, Kuba s Elí šli na hotel odpočívat, já s Helen ještě shoppingovat a pak na víno a holčičí pokec do baru. 

V noci na neděli jsme si užili trochu adrenalinu. Ve 4 ráno se Eli vzbudila se zimnicí, celá hořela a já na takovou situaci vůbec nebyla připravená. Chvílemi usínala, ale zas se budila, nakonec se pozvracela. Bylo neděle 5 ráno. V ten moment jsem vyslala Kubu na ulici, že musí sehnat nějakej dětskej Panadol, a teploměr. My jsme si zatím vlezly do sprchy. Kuba se vrátil za chviličku, pořídil v nemocnici, která byla necelej kilometr daleko. Eli vycucla dávku a usnula. My chvilku zvažovali, že zkusíme změnit letenky z 5pm na 10am, ale když nám řekli, že by to stálo cca 20 tisíc korun, rozhodli jsme se zakoupit si pozdní check-out z hotelu za 10 liber a mít pohodlnou základnu až do času, kdy bude potřeba vyrazit na náš původní let. Eli pomalu chladla a my se uklidnili. Kuba znova usnul a já držela stráž, kolem půl desáté jsme se vyměnili a i já si ještě na hodinu odpočinula. Kuba pak došel za roh do Pretu pro snídani, Eli koukala na PeppaPig v televizi. Kolem poledne už bylo jasné, že situace je stabilní a Kuba navrhnul ať ještě vyrazím do města, což jsem s povděkem přijala. Toužila jsem přeci jen oběhnout i to, co Eli nezajímalo. 

Měla jsem cca 3 hodiny. První jsem zamířila na Spitalfields Market, který jsme měli hned za hotelem. Potom ke katedrále St. Paul’s a vešla i dovnitř. Odtud byl vidět Millenium Bridge, takže jsem k němu zamířila a na jeho druhém konci našla i Shakespearovo Globe divadlo a muzeum Tate Modern. Obkoukla jsem je z venku a pokračovala podel vody na západ, ve snaze najít nějaké metro. Chtěla jsem na Piccadilly Circus a strašně mě zklamalo, že velká obrazovka byla pod lešením, takže krom Erose z toho bylo jen takové obyč rušné nároží. Zbývalo mi ještě trošičku času a tak jsem znovu zatoužila po shopech, koupit si taky něco na sebe! Skončila jsem ve Victorce a užila si servis v kabinkách a pak 4 patra šuplíčků… 

Otočila jsem se na hotelu pro Eli s Kubou a vyrazili jsme na Paddington, Express a letiště. Heathrow nabízí výběr restaurací, takže nám i ty dvě hodiny utekly jako voda a už se nastupovalo. V letadle Eli tentokrát celou cestu řešila iPad a já už ji nikdy neposadím k okýnku, protože o tu nádheru za ním neměla vůbec zájem!! Do postele jsme se dostali v jednu ráno a v pondělí jsme s Elinkou vychrupovali dlouho. Probudila se v jedenáct a až na kašel vypadala naprosto normálně a byla bez teploty. Zato já! Přišla jsem o hlas. Asi mix mého neustálého domlouvání krz její poskakování ze strachu, že se mi někde ztratí a klimatizace? Ve středu stále ještě chraptím. Eliščinu příhodu uzavírám s tím, že šlo o akutní únavu... Za čtvrtek, pátek a sobotu mi mobil naměřil 7, 11 a 10 nachozených kilometrů.

čekání na večeři v restauraci na letišti s dodaným materiálem a vlastním penálem

moje letištní večeře, losos na čočce

Moje příprava na Londýn spočívala ve shánění zkušeností od lidí, kteří už tam s dětmi byli, např od Martiny. Nastavila jsem si hlavu na to, že jedeme prostě hezky pobejt a ne oběhnout všechny památky a atrakce, přestože jsem měla do jisté míry plány. Například jídlo v restauraci u Deliciously Ella mi prostě nevyšlo. Do mobilu jsem si stáhla aplikaci TubeMap, která vám i offline řekne kudy je nejoptimálnější jet z bodu A do bodu B a na nástupištích pomůže s tím na který směr nastoupit. Metro jsme využili opravdu hodně, bavilo mě ještě víc než to v NY. A možná díky mému ponechání programu náhodě jsme cestovali leckdy neefektivně tam a zpět. V sobotu jsem si musela dobít kredit a celkem tedy utratila necelých £30. Ale každičkej halíř stál za to! Věřím, že tenhle vejlet si Eli bude pamatovat do dospělosti. Já jsem nadšená a budu tvořit fotoknihu. A příště, ať už pojedeme kamkoliv, přibalím teploměr, Panadol a ještě trochu víc zpomalíme. 
A poslední tip! Celej vejlet jsme zvládli úplně bez hotovosti.

Krásné dny a cestujte i s dětmi! Je to skvělý!
Bára